Monínec vznikl díky pánskému aktu
Psal se rok 2008 a spolu s otcem jsme právě ukončili tříletou anabázi se získáváním pozemků pro realizaci našeho velkého snu – vytvoření lyžařského areálu ve středních Čechách. Museli jsme se domluvit s 13 vlastníky a to nám dalo docela dost zabrat. Povedlo se, a tak jsme začali přemýšlet, kde na to všechno vzít peníze. Obešli jsme úplně všechny české banky, vč. jedné rakouské, která podobné projekty podporovala. Vždy jsme prošli do druhého až třetího vyřazovacího kola, ale se slabým kapitálem rodinné firmy a nízkým ručením jsme vždy pohořeli. Naši marnou snahu sledoval, většinou z barové stoličky, můj dobrý kamarád Oleg Homola. Bar v té době sloužil zároveň jako pracoviště, recepce i příruční účtárna. Oleg, který měl na Moníci druhý domov, sehrál bezpochyby klíčovou roli při seznámení a poté propojení Marcelovy Trigemy s rodinou Krejčovou. Proto kdo jiný než Oleg může povyprávět a zavzpomínat nejen na tento pro Monínec tak historický mezník.
A tak dejme Olegovi slovo: „Pořádal jsem kdysi fotoworkshopy Ženský akt, To chodilo třicet chlápků s fotokanony. Pak jsem zkusil inovovat na akt mužský. Myslel jsem, že přijde třicet žen s fotokanony. Přišlo třicet švitořících chlapíků většinou bez fotoaparátů.
Výjimkou byly tři mladé ženy ověnčené nejluxusnější fototechnikou. Neznal jsem je. Přišly spolu, zaostřovaly nahé tělo chlapce a tvářily se jako když jim jde fakt jen o umění.
Jedna z nich, představila se jako Veronika Souralová. Poprosila mě, jestli bych jí nepomohl s fotkami mravenců. Ale i mravenci se dají nafotit umělecky. A tím začal příběh Monínce.
Já tehdy na Monínci bydlel, abych se zklidnil po hektickém období v top médiích, kdy jsem fotil po světě prezidenty, umělce i války. Zašívárnu mi umožnil kamarád Jarda Krejčí mladší. Pomáhal jsem mu za to s propagací skromného areálku a začali jsme vydávat občasník Monínec Times. Zadní strany obálky jsem poskytnul Veronice Souralové, aby prezentovala fotopříběhy hmyzu.
Jardové měli tehdy sen vybudovat moderní velký skireál. Nemohli sehnat sponzory. A tak jsem jim řekl, že manžel té paní, co fotí hmyzí říši pro Monínec Times, podniká ve stavebnictví a že by se třeba na něčem domluvili. Domluva klapla na druhý pokus a Marcel Soural pak předvedl svůj tah na bránu.
To byla i doba, kdy jsme se s Jardou mladším- tedy ve dvou lidech - snažili šířit informace o Monínci. Dělali jsme billboardy, rozhlasové spoty. Hlavně aby to bylo ulítlý, aby si toho lidé všimli. Vždyť Monínec nikomu nic neříkal.
Vymysleli jsme šíleného strejdu Bóbyho, kterého jsem ztělesňoval a Veronika mne fotila. O Bóbym jsem s klukama z Wohnoutů natočil i hudební videoklip, ve kterém hrál mj. Vítek Soural, Marcelův syn. A raperka Borůvka. Která sjezdovka tohle má?
Borůvku známou z mého kalendáře Vyžlovka a její krásky přijal i prezident Václav Klaus na Hradě a v pracovně měl i kalendář s její fotkou.
Proto jsme se s Marcelem a Jardou domluvili, že s Borůvkou nafotím originální ulítlé fotky do rodící se jídelny M2. Takové, jaké nemá nikdo na světě. Borůvce tečou špagety z úst, rýpe se s Ájou Krejčovou prstem v dortu, žongluje s hrnečkem na kávu. Která sjezdovka tohle má?
Na Monínci dávno nejsem, hodně věcí už je tam jinak, vznikají nové budovy, tratě, zasněžovací technologie.“
Díky Olegova vysvětlené je třeba mít na paměti, že nebýt workshopu pánský akt, dnešní Monínec by vůbec nebyl.
Jaroslav Krejčí ml., Výkonný ředitel Areálu Monínec
Letos si připomínáme 25 let od dob, kdy byla nastartována nová éra Monínce. Ve čtvrtek 20. července proto také v
areálu proběhla velká oslava, kde jsme si toto výročí připomněli. Jaké však byly začátky této proměny a co vše
to provázelo?
Zrod nového Monínce lze jednoznačně přičíst rodině Krejčových. Na místě, kde je současný Hotel Monínec, stála rekreační chalupa Rudných dolů Příbram. V době, kdy se rozhodovalo o demolici původní chalupy, to byli právě oni, kdo se rozhodl celý tento dezolátní objekt převzít.
„Chtěli jsme zde provozovat restauraci a ubytování. Nejdříve jsme otevřeli hlavní budovu a potom i ty vedlejší, kde jsou dnes penziony. Z prvních vydělaných peněz jsme se rozhodli, že tu vybudujeme bazén, protože žádná voda v místě jinak nebyla. Přes zimu, kdy se sem po původní cestě nedalo ani pořádně vyjet, tady však původně nebyla ani noha. Ve sklepě jsem proto našel starý malý dětský vlek. Lidé začali jezdit. Kamarád nám pak v Rokytnici nad Jizerou našel starší vlek, jenž se do té doby válel někde v kopřivách. My jsme jej za 40 tisíc koupili, opravili a postavili pod hotel. Před hotelem jsme otevřeli i občerstvení. Díky tomu všemu se sem někdy za víkend sjelo třeba až 1500 hostů,“ popisuje vše Jaroslav Krejčí starší.
Zanedlouho se pak konečně také objevil významný investor, s nímž je historie i současnost areálu neodmyslitelně spojena. „Přes Svaz provozovatelů lanovek a vleků jsme se seznámili s Vítkem Moudrým, který nám řekl, že kopec, kde je dnes červená sjezdovka, má pro lyžování velký potenciál. Prostřednictvím fotografa Olega Homoly, který k nám často jezdil, jsme se seznámili i s Veronikou Souralovou a jejím manželem, který už tehdy prostřednictvím své společnosti Trigema podnikal ve stavebnictví a developmentu,“ říká zase Jaroslav Krejčí mladší, který v současnosti celý provoz areálu také řídí.
Díky spolupráci s Trigemou se podařilo v roce 2008 připravit první kompletní zasněžování, vybudovat restauraci M2 a zprovoznit velkou lanovku. Postupně se zde vybudoval hotel, včetně wellnes služeb. Kvalita všeho, co se na Monínci nabízí, se tak radikálně zvedla. V okolí se navíc postupně postavil golfový areál, koňská farma a převezla se sem ze Sněžky poštovna. Příležitostí, proč přijet, bylo najednou o mnoho více. Ještě když se v areálu brzy zprovoznil bikepark a v těsném sousedství zrekonstruoval místní Pilský rybník, kde se dá od té doby nejen koupat, ale vyzkoušet volejbal a jiné míčové sporty nebo si koupit něco dobrého.
Problémy však přibývaly s počasím. Několik posledních zimních sezón totiž nebylo kvůli velkým teplotním výkyvům rozhodně ideálních. „Jednu neděli jsem se díval v televizi na Objektiv, kde běžela reportáž o tom, jak ve Švýcarsku vyrábějí umělý sníh. Jeli jsme se tam podívat, abychom zjistili, že pro naše podmínky uvedená technologie ale není vhodná. Oslovili jsme ale nakonec společnost Technoalpin, která s námi už několik let spolupracuje a dohodli jsme se. Technoalpin právě vyvíjel svoji technologii Snowfactory a my jsme se díky tomu stali prvním evropským areálem, kde se tento model používá v tak masivním měřítku právě jen pro sjezdové lyžování. Do té doby se totiž Snowfactory nasazovalo jen pro potřeby biatlonových tratí nebo skokanských můstků,“ vysvětluje šéf areálu, jak se na Monínci poprvé objevila technologie, která dokáže produkovat sníh, i když je venku nad nulou. Začala sem proto třeba jezdit i naše mládežnická reprezentace, která tu pravidelně trénuje.
Do zatím poslední zimní sezóny Monínec investoval celkově 69 milionů korun. V rozšířené budově M2 u dolní stanice lanovky tak přibyla nová půjčovna lyžařského vybavení společnosti Intersport, včetně menší prodejny. Součástí této budovy je i herna pro děti. Na levou část svahu se pak přesunula dětská lyžařská škola. Největší investice, ve výši 40 milionů milionů korun, byla do nové dependance Nová Javorka, jež leží v sousedství Hotelu Monínec a nahrazuje původní Penzion Javorka.
V dolní části areálu u restaurace M2 už od května mohou návštěvníci navíc nově využít nabídky Aktivity parku Monínec. Ten zahrnuje novou kuličkovou dráhu a vodní maxiskluzavku, které jsou dlouhé vždy zhruba 100 metrů. To vše doplňuje tubing, trampolína, lukostřelba či discgolf.
Nechybí však ani lanový park a půjčovna elektrokol. Jen několik málo desítek metrů odsud je vzdálený Pilský rybník, kde je pro návštěvníky nově připravena možnost využití aquazorbingu, ježdění na paddle boardech či na voru. Díky aquazorbingu si může každý vyzkoušet chůzi po vodní hladině rybníka, přemety, otočky a jiné triky. Paddleboarding je pak vodní sport, kdy jezdec stojí na prkně podobném surfovému longboardu a k pohybu používá dlouhé pádlo.
Aktivity park bude je během července a srpna každodenně. Otevírací doba je od 10.00 do 17.00 hodin. Na Pilském rybníku je zároveň všem zdarma k dispozici opalovací louka a vyhlídkové molo nebo dětské hřiště. Zahrát si tu můžete i volejbal či nohejbal. Hlad a žízeň zaženete přímo v kiosku na koupališti.
Rozhodně toho není málo. Ještě když se navíc další investice připravují. Máme se opět na co těšit, čím vším nás do budoucnosti Monínec ještě překvapí!