Homepage Média

Divoká duše Smíchova

25. 01. 2022

Pražský Manchester, stokomínová čtvrť, mekka všech vágusů a neuvěřitelně charismatická, postindustriální, syrová pražská část, kterou čeká ultimátní proměna.


Schválně, proč myslíte, že se ta čtvrť jmenuje Smíchov? Kvůli veselým obyvatelům? Nebo kvůli smíchu Horymíra, který se podle pověsti vesele smál, že přeskočil z Vyšehradu celou Vltavu? Popravdě kdoví, jak to bylo s Horymírem a smíchem místních obyvatel, kteří se v chudinské průmyslové čtvrti v minulosti moc nenasmáli. Dost možná se ale míchali a smíchávali. Podle onomastiků právě tady můžeme hledat původ názvu Smíchov.


Když se řekne Smíchov, co si jako první vybavíte? Pivo? Tramvaje? Vlaky? Nebo německou rodinu Ringhofferů, která je se Smíchovem neodmyslitelně spjatá? Ringhofferové na začátku svého podnikání vyráběli varné pánve pro pivovary, firma se ale rychle rozšiřovala a na Smíchově pak vznikl v letech 1852 a 1853 rozsáhlý výrobní areál pod značkou Ringhofferovy závody, který se v dalších desetiletích pořád zvětšoval. Od pivovarnických pánví a výroby kotlů se Ringhofferové přesunuli k výrobě železničních vozů a později i tramvají. Jen během první světové války jich vyrobili na dvacet tisíc. Jejich továrna v době svého největšího rozmachu čítala 3 200 dělníků, 270 úředníků a 40 sluhů. Salonní vozy ze Smíchova vyráběli například pro císaře Františka Josefa I., pro Ferdinanda d’Este, pro rumunského krále nebo egyptského velkovezíra. Později když firma koupila automobilku v Kopřivnici, přejmenovala se na Ringhoffer – Tatra, postupně ovládala i další vagonky a elektrotechnické firmy v ČSR a stala se tak vůbec největším výrobcem vagonů na světě. Ringhofferovy závody samozřejmě nebyly jedinou továrnou Smíchova, naopak. Do roku 1921 byl Smíchov samostatným, čistě průmyslovým městem, kterému se kvůli velkému počtu továren přezdívalo pražský Manchester.


Druhá věc, která vám může vytanout na mysli, když se řekne Smíchov, jsou restaurace, kavárny, jídelny, nálevny, pivnice, zkrátka hospody. Představte si chladné podzimní ráno, kdy se mlha mísí s kouřem z komínů a ze zakouřených čtyřek podél ulice Nádražní vycházejí vratkým krokem dělníci, kteří zašli po směně (nebo během směny) na pár piv a panáků. Mohli byste namítnout, že takové hospody už na Smíchov nepatří, protože dělnický duch je dávno minulostí a Smíchov čeká kompletní proměna. To je pravda. Faktem nicméně je, že i když jsou dnes zakouřené čtyřky z velké části minulostí a nahradily je moderní restaurace, bistra a food courty, k atmosféře silně industriální čtvrti, stejně jako zmíněný dělnický duch, patří pořád. Pravdou ale také je, že Smíchov se v posledních letech stal čtvrtí tisíce chutí a vůní, moderním gastronomických centrem, kde kromě pohodové jižanské atmosféry najdete obchůdky, bistra a restaurace s lahůdkami ze všech koutů světa.


Vydejte se s námi na návštěvu nejlepších, nejzajímavějších a nejlegendárnějších smíchovských kaváren, bister, restaurací a barů.

Café Savoy, Vítězná 5

Café Savoy nedaleko Vltavy otevírá směrem od pražského Újezdu dveře na Smíchov. Kavárna ve vídeňském stylu, která se nachází v přízemí secesní budovy, je oblíbeným místem schůzek a je proslavená svými opulentními snídaněmi. Hosty okouzlí jak historický dřevěný interiér s mramorovými stolky, nádherně zrestaurovaný barevný strop s krásnými lustry a velká okna, která dovnitř pouštějí dostatek světla, tak vyhlášená gastronomie a profesionální a příjemná obsluha s perfektním servisem.




The Italians Wine food, Strakonická 948

Malá Itálie na Smíchově. Typicky italský koncept, který propojuje prodejnu s kavárnou a restaurací, nabízí kromě domácího italského pečiva a kávy i prodejnu italských sýrů, ovoce a zeleniny, italské řeznictví a rybárnu, cukrárnu a zmrzlinárnu. Restaurace nabízí tradiční pokrmy italských regionů z čerstvých sezonních surovin a autentické neformální prostředí s živou hudbou.




Kavárna, co hledá jméno, Stroupežnického 10

Sice nemá jméno, ale říká se jí „fenomén pražského Smíchova“. Během jednoho roku parta šesti přátel za pomoci svých kamarádů zrekonstruovala opuštěný objekt bývalé truhlárny určený původně k demolici. Podařilo se jim vytvořit famózní kavárnu, která nabízí mnohem víc než výběrovou kávu a skvělé jídlo (zkuste například jejich dnes již legendární Vejce benedikt soufflé se slaninou, neuděláte chybu). Kavárna funguje i jako kulturní místo a její součástí je galerie, ateliér pro umělce a hlavně obrovský dvůr s krásnými vzrostlými stromy, kde zapomenete na městské starosti všedních dní a možná, že i na čas.




Na Kopci, K Závěrce 2744

Restaurace Na Kopci je známá francouzskou a českou kuchyní, které vládne šéfkuchař Petr Vlk. Od roku 2015 se pravidelně ocitá ve vyhlášeném michelinském výběru a je oceňována cenou Michelin Bib Gourmand, která je podle společnosti Michelin zárukou vynikajícího jídla za rozumné ceny. Takové ocenění zatím dostaly jen čtyři české restaurace: Divinis, Eska, Sansho a právě restaurace Na Kopci.


Pro objevitele

Tapas bar Miró, Štefánikova 46

Tapas je životní styl. Jsou to chuťovky, které nahrazují oběd nebo večeři. Vybrat si můžete ze studených, teplých, jednoduchých, rafinovaných, ale podmínkou je, že vždy čerstvých surovin. Tapas se pojí se setkáváním s přáteli a množstvím nejrůznějších chutí. Španělská restaurace ve Štefánikově ulici v srdci Smíchova nabízí kromě tapas i další typicky španělská jídla, jako je paella nebo mořské plody.


Ichnusa Botega & Bistro, Plaská 5

Restaurace a obchůdek v jednom, který nabízí sardské delikatesy a vína. Od prvního momentu máte pocit, že jste se stavili na návštěvu u italského strýčka, který vás dlouho neviděl. Spolumajitel bistra se většinu času proplétá mezi hosty a pomáhá jim vymýšlet, které jídlo či víno je nejvíc potěší. „Salude e trigu!“


Jelica, Na Zlíchově 35

Balkán v Praze? To je Jelica, restaurace s kouzelným interiérem, kde se budete cítit jako ve staré světnici. Kouzelná je i její venkovní zahrádka – rustikální stoly a židle, kostkované ubrusy z tkané látky, srbské kameninové nádobí – to vše dotváří skutečně autentickou atmosféru Srbska. Ochutnat můžete mimo jiné tradiční jídla srbské kuchyně: svatební zelí, rolované telecí, jehněčí v sači, proja nebo grilované speciality.“


Sugar daddy, Na Bělidle 31

Stylová restaurace Sugar daddy by Bejzment dýchá Amerikou. Dělají tu jedny z nejlepších burgerů v Praze a k největším specialitám patří bizoní a jehněčí. Kromě vybraných jižanských pochoutek můžete v prostředí klasického amerického pubu ochutnat i šťavnaté burgery, BBQ žebírka nebo Buffalo křidélka.“ Chloubou restaurace je The Big Zee Hárt Atak Burgr, který má 1,5 kila čisté váhy, a když ho sníte do hodiny, máte ho zadarmo.




Jazz Dock, Janáčkovo nábřeží 2

Legendární místo na hladině Vltavy, které je zároveň originálním jazzovým klubem otevřeným už v roce 2009. Za dobu své existence se stal symbolem úsilí zakotvit v obecném povědomí jazz jako osobitou součást soudobého umění a kultury. Klub se soustředí zejména na domácí publikum a už léta je hlavním střediskem a výkladní skříní mladé a střední generace hudebníků. Kromě jazzové hudby nabízí i alternativní hudební styly, folk, blues a nezapomíná ani na děti, pro které pravidelně připravuje divadelní představení. Kromě kultury vás v Jazz Docku potěší i podmanivá atmosféra v bezprostřední blízkosti řeky, koktejly nebo sklenička dobrého vína. Jazz Dock nabízí i sezonní menu, a to i pro dětské návštěvníky.


Pro staromilce

Jarda Mayer, ten který je všude, Staropramenná 22

Za tramvajovými kolejemi směrem k pivovaru najdete útulnou kavárnu, která se v podvečer mění v bar – galerii plnou výtvarníků, fotografů a jejich děl. Je to místo opředené mnoha legendami a jak říkají sami majitelé, „kdo zde alespoň jednou zakončil svou odpolední kávu až nad ránem, potvrdí, že ne vždy je jednoduché prostor opustit dle plánu. Nádražní hodiny nad vchodem se od určité hodiny točí čím dál tím rychleji a ujišťují vás, že vaše zítřejší povinnosti půjdou zvládnout i s tím OPRAVDU posledním pivem.“ A kdo že vlastně je Jarda Mayer, jehož jméno kavárna nese? Podle jejího zakladatele je to „ten, který je všude kolem nás“.


SKlub Knoflík, Bozděchova 2246

Sklepní hospoda, dříve nonstop, kterému se vznosně říkávalo Café bar. Najdete ho na Andělu a typická je jeho industriální atmosféra. Přes cigaretový dým je vidět stěží na metr (dnes je Knoflík kuřáckým klubem), počmárané zdi by mohly vyprávět příběhy tisíce a jedné noci a jukebox je nejokupovanějším místem baru. Obsluha bývá podle štamgastů občas unavená, panák má míru 0,05 a další pivo dostanete, když máte vypitou půlku toho prvního. A druhého. A třetího. A tak dál. Ze sklepních prostorů se pak prý jde nahoru velmi těžko.


Oáza, Nádražní 279

Legenda všech legend, domovská hospoda básníka Ivana Jirouse nebo herce Oldřicha Kaisera. Najít jste ji mohli na adrese Nádražní 279, téměř na dohled od Lihovaru, a jejím koloritem bylo pivo za 26, povinná polévka ke každému jídlu a dříve i ulička, kterou se servírovalo menu rovnou do kupé vlaku. V Oáze se přesně v duchu Smíchova míchali lidé nejrůznějších profesí, najít jste tu mohli dělníky, byznysmeny, herce, prodavačky z protější drogerie nebo literáty. Legendární hospoda, která na konci loňského roku skončila, v minulosti představovala protipól kavárny Savoy, kde jsme naši pomyslnou prohlídku smíchovských restaurací začali, a tvoří tak dveře Prahy na druhém konci Smíchova. Jak říkávali místní, za Oázou už byli jen lvi. Jejich tvrzení se právě teď mění. Za Oázou už nejsou lvi, ale Lihovar.


Contact form

By submitting the form, I accept the conditions of processing of personal data by Trigema - their processing will take place in order to send a response to the complaint and possible creation of a business offer.