Areál Monínec zakládal Jaroslav Krejčí společně se svým otcem v roce 1994, tedy v době, kdy technologie zasněžování nebyly ještě tak samozřejmé jako dnes. A snad i toho přírodního sněhu bylo víc.
„Možná byly o trochu lepší zimy, než jsou teď. Člověk má krátkou paměť, naštěstí zápisy o tom existují. Tady na kopci se historicky vždycky lyžovalo. Když jsme sem s tátou přišli, bylo to kolem dvaceti dní za sezonu,“ vzpomíná. To je samozřejmě pro podnikání málo. Na otázku, kolik dní by se v posledních letech lyžovalo, nebýt technického sněhu, odpovídá: „Myslím, že některé zimy by se nelyžovalo vůbec.“
Sníh začali otec a syn Krejčí vyrábět na konci 90. let díky technice, kterou získali ze spřátelených skiareálů. Na zcela jinou úroveň posunuli podnikání v roce 2008, kdy do něj vstoupil coby investor Marcel Soural a jeho developerská společnost Trigema.
„Když jsme celý projekt konstruovali, tak jsme s přírodním sněhem vůbec nepočítali,“ přiznává Jaroslav Krejčí. „Sama technika lyžování se změnila, v kurzu byl hodně snowboard. Když vám napadne metr nebo tři čtvrtě metru, zmáčknete to rolbou na dvacet čísel a přijde několikadenní obleva, přírodní sníh to nevydrží. Podle mě by ani většina středisek v Alpách nejela, kdyby nezasněžovali,“ domnívá se.
Vypadá to, že skiareály už ani nepotřebují, aby sněžilo z nebe.
„Na lyžování je technický sníh lepší, ale úplně nejlepší je kombinace přírodního a technického,“ upřesňuje Jaroslav Krejčí. „Navíc bez přírodního sněhu jako kulisy nebudou mít návštěvníci pocit zimy. Asi je k lyžování potřeba i trochu vymrznout,“ směje se. „Můžeme dělat marketing, jaký chceme, ale stačí, když v Praze napadnou dva centimetry, teplota klesne na minus tři čtyři stupně, a rázem se všechna střediska zaplní.“
Sněží i při patnácti nad nulou
Na Monínci hraje ve prospěch technického sněhu také fakt, že leží poměrně nízko, vždyť vrcholek Javorové skály ční do výšky 723 metrů. Kromě konvenčních zasněžovacích technologií si proto do areálu před pěti lety pořídili i úplnou novinku – zařízení Snowfactory od italské firmy TechnoAlpin. Vyvinuto bylo především pro skokanské můstky nebo biatlonové tratě, ovšem na Monínci jej mezi prvními na světě vyzkoušeli pro zasněžování sjezdovek.
Museli si proto sami „průkopnicky“ vymyslet rozvod sněhu po svazích, což nakonec zajišťují docela běžné, k sobě propojené odpadní trubky. Novinka se rychle šíří po světě a letos ji poprvé okusí mimo jiné lyžaři na Ještědu.
Zásadní výhodou malé „továrny na sníh“ je, že jej produkuje i při teplotě nad nulou, a to až do plus patnácti stupňů. Teoreticky i při teplotě vyšší, ale pak pokrývka pochopitelně dlouho nevydrží. Rozdíl je i v teplotě jádra vločky, která je ještě mrazivější než u běžného technického sněhu, konkrétně kolem minus pěti stupňů. Výsledkem je firn, tedy něco mezi sněhem a ledem, který má těsně po nasněžení podobu drobných šupinek.
Jak dlouho vydrží první nasněžená umělá pokrývka na začátku sezony, pokud by vůbec nechumelilo?
„Když bude ideální počasí, nebude pršet nebo foukat teplý vítr, tak si troufnu říct, že tři týdny nebo měsíc,“ odhaduje ředitel areálu.
Už několikrát na Monínec přišlo udání, jaká chemie to padá na stráně, ale proti tomu se Jaroslav Krejčí ohrazuje:
„Žádná chemie v tom není, to si dneska nikdo nemůže dovolit.“ Technologie schovaná v přepravním kontejneru funguje vlastně jako obří mrazák, do něhož stéká přivedená užitková voda. Chladivo je uzavřeno v samostatném systému, takže nemůže dojít ke kontaminaci ledu, který je následně rozdrcen a rozprášen na určené místo.
Zasněžování pochopitelně „sežere“ i hodně elektřiny a především vody, avšak její spotřebu mají na Monínci vyřešenou.
„Oproti jiným areálům máme výhodu kaskády čtyř rybníků, z nichž odebíráme po domluvě s vlastníkem, což jsou rybáři. Je to přečerpávací systém, protože voda, která nám na svazích odtaje, se do rybníků zase vrací. Dokonce ještě ‚lepší‘, protože my ji před použitím nejdřív přečistíme,“ vysvětluje Jaroslav Krejčí.
Technologie, která Monínec vyšla na 51 milionů korun, najde svoje uplatnění i mimo hlavní lyžařskou sezonu. Díky schopnosti produkovat sníh „za tepla“ pořádají v areálu každé léto týdenní hrátky na sněhu pro děti. Pravidelně ji půjčují filmařům, kteří tak můžou scénu zasněžit i mimo zimní období.
„Pak taky vozíme sníh na firemní večírky. Prostě jim ho tam vyklopíme. Dělali jsme pro nějakou banku a odvezli jsme jim asi patnáct náklaďáků,“ říká Jaroslav Krejčí.
Můžeme si o tomto suplování přírody myslet své, ale pokud chceme lyžovat nebo sáňkovat po celou zimu, a to se službami, na jaké jsou dnes návštěvníci skiareálů zvyklí, bez sněhových děl a tyčí rozmístěných podél sjezdovek to už zřejmě nepůjde.
Zdroj: Magazín + TV - příloha Právo, 18. 12. 2021